Bezpodmínečná láska a proč si vzít starého psa (nejen) z útulku ?
Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Není to potřeba, protože on už je totiž všechny umí…
Jednu skupinu tvoří starší psi, kteří se do útulku dostanou jako nechtěné dědictví. Pes, který byl dříve zvyklý na teplo domova, je najednou vystaven venkovnímu prostředí, nechápe, proč ho tam jeho pán dal, netuší, že se mu z nemocnice už nikdy nevrátí a že rodina pro něj nemá místo …
Druhou skupinu tvoří psi a feny služební či lovečtí, kteří po osmém roce života již nic „nedávají“. Po této věkové hranici je pes k nepotřebě a končí v útulku. On si ho tam někdo vezme…
A je to.
Jenže ouha… Takového psa nebo fenku najednou nikdo nechce… Proč?
Když se ptám, odpověď většinou zní: „…my ale chceme štěně, které si vychováme sami, kdo ví, jaký by ten starý pes byl…“
Lidé si raději koupí štěně, ale nikde není psáno, že jejich výchova bude ideální, že zvládnou jeho hravý temperament, kousání bot, rozdrápané dveře a žalostný pláč v jejich nepřítomnosti. Mnohdy po návratu rodiny domů to v jejich bytě vypadá jako ve filmu „Sám doma“.
A zatím, co se tohle všechno v mnoha domácnostech odehrává, sedí smutný, bezproblémový pes v útulku a marně vyhlíží svého pána…
Musíme vzít také v úvahu fakt, že vysloveně „problémový“ pes, se většinou vyššího věku vůbec ani nedožije a je svým pánem dříve odstraněn… takže strach, vzít si staršího psa z tohoto důvodu, je téměř zbytečný.
Není nevhodných psů, ale ke psům nevhodných pánů…
Starší pes je již tak říkajíc vybroušený diamant. Hledání nové rodiny pro staršího psa osmi let je ale bohužel většinou zdlouhavý proces a nový majitel se srdcem na pravém místě se hledá velmi obtížně. Ale proč? Je to mnohdy bohužel jen neznalost.
Další z důvodů, proč se lidé obávají vzít si staršího psa je ten, že pes bude žít krátce a že nechtějí zažívat brzy trauma s jeho odchodem…
Život se psem nemůžeme měřit minutami, radost ze společně prožitých chvil nabývá jiného časového rozměru. Starší pes se samozřejmě chová jinak než štěně, ale většinou je to právě to, co oceníme nejvíce – již naučená čistotnost, začlenění do rodiny, oddanost, rychlejší chápání a již vybouřený temperament…
Kdo jednou zažil nepopsatelný pocit štěstí, když poprvé pohladil smutnou, šedivějící moudrou psí hlavu a zadíval se do jeho smutných očí tak ví, že není v tu chvíli lepší vyjádření soucitu a projevení čisté a bezpodmínečné lásky. Hluboce si vážím každého, kdo se nezištně ujal staršího psa nebo fenky a nechal opět rozkvést jeho srdce i duši!
Můžete nám napsat svůj příběh se psem, rádi ho na webu zveřejníme.
